Úchvatné umění tureckého kündekari
Proplétané hvězdicové tvary zdobené rytinami a perleťovými mozaikami: procházení dveřmi ve stylu kündekari je úžasný zážitek. Vděčit za něj můžeme umělci zvanému kündekar, který je autorem těchto dveří ve stylu kündekari – tradiční turecké truhlářské technice, jejíž počátky spadají do 12. století.
U ryzí kündekari se tyto úžasně detailní geometrické tvary i velké struktury skládají z precizně nařezaných kusů dřeva a k jejich spojování se nepoužívá žádné lepidlo ani hřebíky.
Úcta kündekari k materiálům, konstrukce s dlouhou životností i náročnost této práce zdůrazňuje význam budovy, kterou zdobí. Tato technika se používá již celá staletí.
Typický vzor Seljuk nenajdeme jen u kündekari, ale také u dalších typů dekoračního umění, na vzorovaných dlaždicích či u tesání do kamene.
Kündekari však není jen ozdobné. Prokládání přináší též konstrukční výhody, jelikož umožňuje dřevu přirozeně reagovat na vlhkost a teplotu. Jelikož neobsahuje žádné lepidlo ani hřebíky, může se rozpínat či smršťovat, a nedochází tak postupem času ani k ohýbání ani praskání kusů dřeva. Díky tomu, že se všechny kusy navzájem proplétají, poslední přidaný kus drží celou konstrukci pohromadě.
Ismet Terzi je jedním z několika málo mistrů kündekari v Turecku. V mládí studoval elektroinženýrství a ačkoli to býval jeho sen, nikdy v tomto oboru nepracoval. Místo toho pokračoval ve šlépějích svého otce a stal se dřevorubcem a později tesařem.
Když pak Ismeta požádal kamarád o pomoc se zakázkou kündekari, tato technika mu učarovala a zamiloval si ji. V žádném ohledu se mu však nedostalo formálního vzdělání, naučil se jí pouhou praxí. „Tradice byla přerušená, nikdo nám ji nepředal,“ vysvětluje. S 25 lety zkušeností je jedním z nejznámějších mistrů kündekari a snaží se o to, aby tato tradice nezanikla. Proto do ní zasvěcuje svého syna Mehmeta.
Stavba kündekari vyžaduje náročnou a pečlivou práci. Jelikož se ve značné míře jedná o ruční práci, dokončení jednoho kusu dveří může trvat až 3 měsíce. Žádá si kombinaci pečlivého plánování a tvrdé fyzické práce, při které se v současnosti využívá celé řady strojů a elektrického ručního nářadí společně s tradičními nástroji, jako jsou dláta a ruční pilky.
Terzi si u svých strojů cení vysoké kvality a výdrže. Jeden z nich je již 25 let starý, ale Ismet by se s ním nikdy nerozloučil, protože je nesmírně praktický. Jelikož velkou část práce odvádějí stroje, jsou praktičnost a spolehlivost důležitými faktory.
V jeho dílně se využívá přímočará pila Bosch k vyřezávání středových panelů, které vyplňují mřížku kündekari. Důležitou roli v tomto procesu hrají též okružní pily. Aby do sebe díly přesně zaklesly, musí být dokonale zarovnané. Toho se dosáhne snáze se stolní okružní pilou než jakýmkoli jiným tradičním způsobem.
Při práci na dlouhých projektech je klíčové urychlování procesů. Ačkoli tedy Terzi stále používá ruční hoblíky i brusní papír, umožňují mu elektrické hoblíky a brusky z portfolia Bosch dřevo opracovat rychleji a v rovnoměrnější kvalitě.
K rytí tradičního dekoračního vzoru do dřeva se v Terziho dílně používají elektrické frézky i motorem poháněné ruční frézy.
Když Ismet Terzi hovoří o budoucnosti kündekari, zdůrazňuje, že je na architektech, aby našli nové způsoby, jak tuto techniku v domech využít – jelikož kündekari stejně jako každé řemeslné umění je ohroženo tlakem ze strany moderního průmyslu.
Nyní je to na Ismetově synovi Mehmetovi, který je vyškolený restauratér a interiérový designér, aby se tomuto starobylému umění naučil a udržel jej při životě a nakonec jej modernizoval s ohledem na potřeby 21. století.
.png "Termokamery a termodetektory")
